Evropská unie se v posledních týdnech ocitla pod silným tlakem ze strany Spojených států, konkrétně administrativy prezidenta Donalda Trumpa, která hrozila zavedením 15% cel na většinu evropského dovozu.
Výsledná dohoda, uzavřená mezi Trumpem a předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou, byla sice prezentována jako „nejlepší možná“, ale podle informací ze zákulisí šlo spíše o kapitulaci než o rovnocenné partnerství.
Formálně měla jednání na starosti Evropská komise, avšak jejich průběh a výsledek určily národní vlády, zejména v Německu a Francii, které odmítly riskovat krátkodobé ekonomické ztráty ve jménu tvrdšího postupu vůči USA.
Vůdčí představitelé v Berlíně a Paříži – německý kancléř Friedrich Merz a francouzský prezident Emmanuel Macron – se rozhodli upřednostnit ochranu vlastních klíčových odvětví, místo aby podpořili jednotný evropský přístup. Výsledkem byla dohoda, která byla podle vyjednavačů sice nedokonalá, ale představovala „nejméně špatnou možnost“ pro blok, který nebyl ochoten nebo schopen vystupovat jednotně.
Zdroje blízké jednáním uvedly, že EU měla pouze dvě možnosti: přijmout Trumpem navrhovaná cla, nebo odpovědět protiopatřeními, která by však vyžadovala bolestivé oběti a pevnou soudržnost – což se nepodařilo zajistit. Sama von der Leyenová se údajně příliš nesnažila o odpor a rychle ustoupila od původního cíle dosáhnout vyvážené dohody.

Evropské země se během jednání soustředily na minimalizaci dopadů pro své vlastní průmysly. Francie tlačila na ochranu svého vinařského a lihovarnického průmyslu, protože se obávala odvetných cel na šampaňské a vína. Německo se soustředilo na obranu automobilového sektoru, zejména značek jako Mercedes-Benz, který je obchodován jako veřejná společnost pod tickerem (MBGAF).
Podle zdrojů z EU dokonce automobilový průmysl navrhoval výměnu celních úlev za investice v USA, což by však ohrozilo evropská pracovní místa. Berlín přitom trval na rychlé dohodě, aniž by jasně definoval její obsah, a v zákulisí si údajně stěžoval, že úředníci Komise řeší příliš mnoho detailů.
Tato roztříštěnost se projevila i při práci na seznamech amerického zboží, které by mohlo být terčem evropských odvetných opatření. Komise byla pod tlakem členských států, které chtěly ze seznamu odstranit položky důležité pro jejich národní zájmy. Například Francie chtěla ušetřit americké lihoviny a jiné země měly podobné požadavky, což vedlo k oslabování vyjednávací pozice EU.
Obchodní tlak Trumpovy administrativy byl vnímán i jako potenciální nástroj ke snížení americké podpory Ukrajině, což je zvláště citlivé pro Německo a Francii, které jsou do konfliktu s Ruskem silně zainteresované. Tato obava posílila jejich neochotu přistoupit na tvrdší kroky vůči USA.
Donald Trump už dříve prokázal, že obchodní politika je pro něj nástrojem k dosažení politických cílů. Tentokrát si zajistil významný ústupek bez nutnosti skutečných kompromisů, zatímco EU nedokázala ani přes hrozby zformulovat jednotný a rozhodný postoj.
Navenek sice jednotlivé vlády projevovaly sílu, ale ve skutečnosti v zákulisí hledaly cestu, jak napětí s USA zmírnit a uklidnit situaci. Strategie EU tak byla spíše defenzivní, orientovaná na zachování status quo, nikoliv na posílení postavení na světové scéně.
Podle Bloombergu měla dohoda podobný průběh jako dřívější jednání za administrativy prezidenta Joea Bidena, kdy EU zrušila většinu svých protiopatření ohledně cel na ocel, zatímco USA svá opatření z větší části ponechaly. V obou případech byla strategie EU postavena na kompromisu, nikoliv na síle.
Zatímco americké firmy jako například Apple (AAPL) nebo Meta Platforms (META) mohly zůstat bez zásahu, evropské státy nedokázaly udržet jednotu ani při obraně vlastního trhu.
Napětí kolem obchodní politiky odhalilo hlubší problém: Evropa není schopna jednat jako celek. Každá krize znovu potvrzuje, že chybí koordinace, jasná strategie i ochota přijmout krátkodobé oběti výměnou za dlouhodobé výhody. Plány se sice připravují, ale prostředky k jejich realizaci chybí, a politická vůle se ztrácí v nekonečných vnitřních sporech.
Výsledná dohoda se Spojenými státy tak sice zabránila okamžité eskalaci obchodní války, ale zároveň posílila dojem evropské slabosti a nejednoty. Pro prezidenta Trumpa to byl další důkaz, že tvrdý postoj vůči EU přináší výsledky. A pro evropské občany i firmy varování, že v globálním světě platí stále více jednoduché pravidlo – kdo nemá sílu, ten platí.

Валутната двойка NZD/USD се търгува в рамките на диапазона от предходния ден. Новозеландският долар остава относително слаб заради предпазливия подход на Reserve Bank of New Zealand към повишенията на лихвените проценти на фона на вял растеж в страната.
За разлика от това, US Federal Reserve запазва сравнително „ястребова“ позиция и сигнализира за вероятност от ново повишение на лихвите през тази година след увеличението от миналата седмица. Този фон, в съчетание с геополитическата несигурност, засилва търсенето на щатския долар и оказва натиск върху NZD/USD.
Анализаторите на Nordea подчертават, че икономиката на САЩ показва „устойчивост“: инфлационният натиск не дава признаци на отслабване, а пазарът на труда остава силен. Те отбелязват, че тази комбинация засилва аргументите в полза на по-нататъшно затягане на паричната политика. Nordea поддържа прогноза за още две повишения, като предупреждава, че в крайна сметка Federal Reserve може да бъде принуден да действа по-агресивно от очакваното.
На геополитическия фронт, подкрепяните от Иран бунтовници Houthi в Йемен поеха отговорност за ракетни и дронови удари по ключови цели в Рияд. Иран също така постави седем условия за възобновяване на преговорите със САЩ, включително прекратяване на военните действия, размразяване на активи и премахване на морската блокада на иранските пристанища. Тези развития поддържат геополитическата рискова премия и продължават да подкрепят долара.

В същото време подновяването на износа на петрол от Саудитска Арабия помогна за понижаване на цените на суровия петрол, което облекчи опасенията от неконтролируема инфлация. Това задържа доходността по американските държавни облигации под многогодишните върхове, достигнати миналата седмица, и ограничи агресивното изкупуване на долари.

Трейдърите остават предпазливи преди планираната за четвъртък среща между президента на САЩ Тръмп и китайския президент Си Дзинпин; резултатите от нея могат да повлияят на валутите от Океания, включително на киуито.
Краткосрочна прогноза: NZD/USD запазва низходящия си уклон и изглежда уязвима за пробив на кръглата подкрепа при 0.5700. Решителен пробив би открил пътя към следващи нива на подкрепа около 0.5680–0.5670.
Отгоре непосредствената съпротива е при 0.5760, следвана от кръглото ниво 0.5800. Над него се намира значителна бариера от пълзящи средни, включително 200-дневната SMA, след което биковете биха придобили превес. Засега осцилаторите са негативни и мечките контролират пазара, макар че RSI е близо до зоната на препродаденост, което предупреждава за възможен корективен отскок.
БЪРЗИ ЛИНКОВЕ