Evropská unie se v posledních týdnech ocitla pod silným tlakem ze strany Spojených států, konkrétně administrativy prezidenta Donalda Trumpa, která hrozila zavedením 15% cel na většinu evropského dovozu.
Výsledná dohoda, uzavřená mezi Trumpem a předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou, byla sice prezentována jako „nejlepší možná“, ale podle informací ze zákulisí šlo spíše o kapitulaci než o rovnocenné partnerství.
Formálně měla jednání na starosti Evropská komise, avšak jejich průběh a výsledek určily národní vlády, zejména v Německu a Francii, které odmítly riskovat krátkodobé ekonomické ztráty ve jménu tvrdšího postupu vůči USA.
Vůdčí představitelé v Berlíně a Paříži – německý kancléř Friedrich Merz a francouzský prezident Emmanuel Macron – se rozhodli upřednostnit ochranu vlastních klíčových odvětví, místo aby podpořili jednotný evropský přístup. Výsledkem byla dohoda, která byla podle vyjednavačů sice nedokonalá, ale představovala „nejméně špatnou možnost“ pro blok, který nebyl ochoten nebo schopen vystupovat jednotně.
Zdroje blízké jednáním uvedly, že EU měla pouze dvě možnosti: přijmout Trumpem navrhovaná cla, nebo odpovědět protiopatřeními, která by však vyžadovala bolestivé oběti a pevnou soudržnost – což se nepodařilo zajistit. Sama von der Leyenová se údajně příliš nesnažila o odpor a rychle ustoupila od původního cíle dosáhnout vyvážené dohody.
Evropské země se během jednání soustředily na minimalizaci dopadů pro své vlastní průmysly. Francie tlačila na ochranu svého vinařského a lihovarnického průmyslu, protože se obávala odvetných cel na šampaňské a vína. Německo se soustředilo na obranu automobilového sektoru, zejména značek jako Mercedes-Benz, který je obchodován jako veřejná společnost pod tickerem (MBGAF).
Podle zdrojů z EU dokonce automobilový průmysl navrhoval výměnu celních úlev za investice v USA, což by však ohrozilo evropská pracovní místa. Berlín přitom trval na rychlé dohodě, aniž by jasně definoval její obsah, a v zákulisí si údajně stěžoval, že úředníci Komise řeší příliš mnoho detailů.
Tato roztříštěnost se projevila i při práci na seznamech amerického zboží, které by mohlo být terčem evropských odvetných opatření. Komise byla pod tlakem členských států, které chtěly ze seznamu odstranit položky důležité pro jejich národní zájmy. Například Francie chtěla ušetřit americké lihoviny a jiné země měly podobné požadavky, což vedlo k oslabování vyjednávací pozice EU.
Obchodní tlak Trumpovy administrativy byl vnímán i jako potenciální nástroj ke snížení americké podpory Ukrajině, což je zvláště citlivé pro Německo a Francii, které jsou do konfliktu s Ruskem silně zainteresované. Tato obava posílila jejich neochotu přistoupit na tvrdší kroky vůči USA.
Donald Trump už dříve prokázal, že obchodní politika je pro něj nástrojem k dosažení politických cílů. Tentokrát si zajistil významný ústupek bez nutnosti skutečných kompromisů, zatímco EU nedokázala ani přes hrozby zformulovat jednotný a rozhodný postoj.
Navenek sice jednotlivé vlády projevovaly sílu, ale ve skutečnosti v zákulisí hledaly cestu, jak napětí s USA zmírnit a uklidnit situaci. Strategie EU tak byla spíše defenzivní, orientovaná na zachování status quo, nikoliv na posílení postavení na světové scéně.
Podle Bloombergu měla dohoda podobný průběh jako dřívější jednání za administrativy prezidenta Joea Bidena, kdy EU zrušila většinu svých protiopatření ohledně cel na ocel, zatímco USA svá opatření z větší části ponechaly. V obou případech byla strategie EU postavena na kompromisu, nikoliv na síle.
Zatímco americké firmy jako například Apple (AAPL) nebo Meta Platforms (META) mohly zůstat bez zásahu, evropské státy nedokázaly udržet jednotu ani při obraně vlastního trhu.
Napětí kolem obchodní politiky odhalilo hlubší problém: Evropa není schopna jednat jako celek. Každá krize znovu potvrzuje, že chybí koordinace, jasná strategie i ochota přijmout krátkodobé oběti výměnou za dlouhodobé výhody. Plány se sice připravují, ale prostředky k jejich realizaci chybí, a politická vůle se ztrácí v nekonečných vnitřních sporech.
Výsledná dohoda se Spojenými státy tak sice zabránila okamžité eskalaci obchodní války, ale zároveň posílila dojem evropské slabosti a nejednoty. Pro prezidenta Trumpa to byl další důkaz, že tvrdý postoj vůči EU přináší výsledky. A pro evropské občany i firmy varování, že v globálním světě platí stále více jednoduché pravidlo – kdo nemá sílu, ten platí.
NZD/USD 貨幣對目前在前一交易日的區間內波動。由於紐西蘭國內經濟成長疲弱，紐西蘭央行在升息方面立場偏鴿，新西蘭元整體表現相對疲弱。
相較之下，美國聯準會則維持相對鷹派的立場，在上週升息之後，仍釋出今年可能再度升息的訊號。在這樣的背景下，加上地緣政治的不確定性，推升市場對美元的需求，並對 NZD/USD 造成壓力。
Nordea 分析師強調，美國經濟展現出「韌性」：通膨壓力沒有緩和跡象，就業市場依然強勁。他們指出，這樣的組合強化了進一步貨幣緊縮的理由。Nordea 目前預期還會有兩次升息，同時警告聯準會最終可能必須比目前市場預期更為積極行動。
在地緣政治方面，也門境內由伊朗支持的胡塞叛軍宣稱，已對利雅德的重要目標發動飛彈及無人機攻擊。伊朗亦列出重啟與美國談判的七項條件，其中包括停止軍事行動、解凍資產以及解除對伊朗港口的海上封鎖。這些發展持續支撐地緣政治風險溢價，並進一步支持美元走勢。
與此同時，Saudi 石油出口的恢復推動原油價格走低，緩解了對通貨膨脹失控的擔憂。這使得美國公債殖利率維持在上週創下的多年高點之下，並抑制了市場對美元的積極買盤。
在預定於週四舉行的會晤前，交易員仍保持謹慎觀望態度。屆時美國總統 Trump 與中國國家主席習近平將進行會談，其結果可能影響包括紐元在內的大洋洲貨幣。
短線走勢方面：NZD/USD 仍維持偏空格局，看起來隨時可能跌破 0.5700 這一整數關鍵支撐位。一旦明確跌破，將為進一步下探至 0.5680–0.5670 一帶的支撐區打開空間。
向上方面，近期阻力位在 0.5760，其後是 0.5800 這一整數關口。再往上，則面臨多條移動平均線所形成的重要壓力帶，其中包括 200 日 SMA；若能突破，買方將取得明顯優勢。目前震盪指標偏空，空頭仍掌握主導權，不過 RSI 已接近超賣區，顯示可能出現技術性反彈修正的風險。
ForexMart is authorized and regulated in various jurisdictions.
(Reg No.23071, IBC 2015) with a registered office at First Floor, SVG Teachers Co-operative Credit Union Limited Uptown Building, Corner of James and Middle Street, Kingstown, Saint Vincent and the Grenadines
Restricted Regions: the United States of America, North Korea, Sudan, Syria and some other regions.
联系我们 
