Evropská unie se v posledních týdnech ocitla pod silným tlakem ze strany Spojených států, konkrétně administrativy prezidenta Donalda Trumpa, která hrozila zavedením 15% cel na většinu evropského dovozu.
Výsledná dohoda, uzavřená mezi Trumpem a předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou, byla sice prezentována jako „nejlepší možná“, ale podle informací ze zákulisí šlo spíše o kapitulaci než o rovnocenné partnerství.
Formálně měla jednání na starosti Evropská komise, avšak jejich průběh a výsledek určily národní vlády, zejména v Německu a Francii, které odmítly riskovat krátkodobé ekonomické ztráty ve jménu tvrdšího postupu vůči USA.
Vůdčí představitelé v Berlíně a Paříži – německý kancléř Friedrich Merz a francouzský prezident Emmanuel Macron – se rozhodli upřednostnit ochranu vlastních klíčových odvětví, místo aby podpořili jednotný evropský přístup. Výsledkem byla dohoda, která byla podle vyjednavačů sice nedokonalá, ale představovala „nejméně špatnou možnost“ pro blok, který nebyl ochoten nebo schopen vystupovat jednotně.
Zdroje blízké jednáním uvedly, že EU měla pouze dvě možnosti: přijmout Trumpem navrhovaná cla, nebo odpovědět protiopatřeními, která by však vyžadovala bolestivé oběti a pevnou soudržnost – což se nepodařilo zajistit. Sama von der Leyenová se údajně příliš nesnažila o odpor a rychle ustoupila od původního cíle dosáhnout vyvážené dohody.
Evropské země se během jednání soustředily na minimalizaci dopadů pro své vlastní průmysly. Francie tlačila na ochranu svého vinařského a lihovarnického průmyslu, protože se obávala odvetných cel na šampaňské a vína. Německo se soustředilo na obranu automobilového sektoru, zejména značek jako Mercedes-Benz, který je obchodován jako veřejná společnost pod tickerem (MBGAF).
Podle zdrojů z EU dokonce automobilový průmysl navrhoval výměnu celních úlev za investice v USA, což by však ohrozilo evropská pracovní místa. Berlín přitom trval na rychlé dohodě, aniž by jasně definoval její obsah, a v zákulisí si údajně stěžoval, že úředníci Komise řeší příliš mnoho detailů.
Tato roztříštěnost se projevila i při práci na seznamech amerického zboží, které by mohlo být terčem evropských odvetných opatření. Komise byla pod tlakem členských států, které chtěly ze seznamu odstranit položky důležité pro jejich národní zájmy. Například Francie chtěla ušetřit americké lihoviny a jiné země měly podobné požadavky, což vedlo k oslabování vyjednávací pozice EU.
Obchodní tlak Trumpovy administrativy byl vnímán i jako potenciální nástroj ke snížení americké podpory Ukrajině, což je zvláště citlivé pro Německo a Francii, které jsou do konfliktu s Ruskem silně zainteresované. Tato obava posílila jejich neochotu přistoupit na tvrdší kroky vůči USA.
Donald Trump už dříve prokázal, že obchodní politika je pro něj nástrojem k dosažení politických cílů. Tentokrát si zajistil významný ústupek bez nutnosti skutečných kompromisů, zatímco EU nedokázala ani přes hrozby zformulovat jednotný a rozhodný postoj.
Navenek sice jednotlivé vlády projevovaly sílu, ale ve skutečnosti v zákulisí hledaly cestu, jak napětí s USA zmírnit a uklidnit situaci. Strategie EU tak byla spíše defenzivní, orientovaná na zachování status quo, nikoliv na posílení postavení na světové scéně.
Podle Bloombergu měla dohoda podobný průběh jako dřívější jednání za administrativy prezidenta Joea Bidena, kdy EU zrušila většinu svých protiopatření ohledně cel na ocel, zatímco USA svá opatření z větší části ponechaly. V obou případech byla strategie EU postavena na kompromisu, nikoliv na síle.
Zatímco americké firmy jako například Apple (AAPL) nebo Meta Platforms (META) mohly zůstat bez zásahu, evropské státy nedokázaly udržet jednotu ani při obraně vlastního trhu.
Napětí kolem obchodní politiky odhalilo hlubší problém: Evropa není schopna jednat jako celek. Každá krize znovu potvrzuje, že chybí koordinace, jasná strategie i ochota přijmout krátkodobé oběti výměnou za dlouhodobé výhody. Plány se sice připravují, ale prostředky k jejich realizaci chybí, a politická vůle se ztrácí v nekonečných vnitřních sporech.
Výsledná dohoda se Spojenými státy tak sice zabránila okamžité eskalaci obchodní války, ale zároveň posílila dojem evropské slabosti a nejednoty. Pro prezidenta Trumpa to byl další důkaz, že tvrdý postoj vůči EU přináší výsledky. A pro evropské občany i firmy varování, že v globálním světě platí stále více jednoduché pravidlo – kdo nemá sílu, ten platí.
Das Währungspaar NZD/USD bewegt sich innerhalb der Handelsspanne des Vortags. Der Neuseeland-Dollar bleibt vergleichsweise schwach, da die Reserve Bank of New Zealand mit Blick auf weitere Zinserhöhungen einen eher dovishen Kurs fährt, während das heimische Wachstum schleppend verläuft.
Im Gegensatz dazu zeigt sich die US-Notenbank Federal Reserve deutlich restriktiver und signalisiert nach der Zinserhöhung in der vergangenen Woche die Wahrscheinlichkeit eines weiteren Zinsschritts in diesem Jahr. Vor diesem Hintergrund, zusammen mit geopolitischer Unsicherheit, steigt die Nachfrage nach dem US-Dollar, was den NZD/USD unter Druck setzt.
Analysten von Nordea betonen, dass die US-Wirtschaft „widerstandsfähig“ sei: Der Inflationsdruck zeige keine Anzeichen einer Abschwächung, und der Arbeitsmarkt bleibe robust. Sie weisen darauf hin, dass diese Kombination das Argument für eine weitere geldpolitische Straffung stützt. Nordea rechnet weiterhin mit zwei zusätzlichen Zinsschritten und warnt zugleich, dass die Federal Reserve letztlich gezwungen sein könnte, deutlich aggressiver zu handeln als derzeit erwartet.
Auf geopolitischer Ebene haben die vom Iran unterstützten Huthi-Rebellen im Jemen Raketen- und Drohnenangriffe auf wichtige Ziele in Riad für sich reklamiert. Der Iran hat zudem sieben Bedingungen für die Wiederaufnahme von Gesprächen mit den USA formuliert, darunter ein Ende der militärischen Aktionen, die Freigabe eingefrorener Vermögenswerte und die Aufhebung der Seeblockade iranischer Häfen. Diese Entwicklungen erhalten eine geopolitische Risikoprämie aufrecht und stützen weiterhin den Dollar.
Gleichzeitig hat die Wiederaufnahme der saudischen Ölexporte dazu beigetragen, die Rohölpreise zu drücken und Sorgen vor einer ausufernden Inflation zu dämpfen. Dadurch blieben die Renditen von US-Staatsanleihen unter den Mehrjahreshöchstständen der vergangenen Woche, und eine aggressive Nachfrage nach dem Dollar wurde begrenzt.
Trader bleiben vorsichtig im Vorfeld des für Donnerstag geplanten Treffens zwischen dem US-Präsidenten Trump und dem chinesischen Präsidenten Xi Jinping; die Ergebnisse könnten die Währungen Ozeaniens, einschließlich des Kiwi, beeinflussen.
Kurzfristiger Ausblick: NZD/USD behält einen bärischen Bias bei und wirkt anfällig für einen Bruch der runden Unterstützung bei 0,5700. Ein klarer Durchbruch würde den Weg zu weiterer Unterstützung im Bereich von 0,5680–0,5670 eröffnen.
Auf der Oberseite liegt der unmittelbare Widerstand bei 0,5760, gefolgt von der runden Marke von 0,5800. Darüber befindet sich eine bedeutende Barriere aus gleitenden Durchschnitten, einschließlich der 200-Tage-SMA, nach deren Überwinden die Bullen die Oberhand gewinnen würden. Derzeit sind die Oszillatoren negativ und die Bären haben die Kontrolle, wobei der RSI sich jedoch in der Nähe des überverkauften Bereichs befindet und auf eine mögliche technische Gegenbewegung hindeutet.
QUICK LINKS
ForexMart is authorized and regulated in various jurisdictions.
(Reg No.23071, IBC 2015) with a registered office at First Floor, SVG Teachers Co-operative Credit Union Limited Uptown Building, Corner of James and Middle Street, Kingstown, Saint Vincent and the Grenadines
Restricted Regions: the United States of America, North Korea, Sudan, Syria and some other regions.
Kontakt mit uns aufnehmen 
