Evropská unie se v posledních týdnech ocitla pod silným tlakem ze strany Spojených států, konkrétně administrativy prezidenta Donalda Trumpa, která hrozila zavedením 15% cel na většinu evropského dovozu.
Výsledná dohoda, uzavřená mezi Trumpem a předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou, byla sice prezentována jako „nejlepší možná“, ale podle informací ze zákulisí šlo spíše o kapitulaci než o rovnocenné partnerství.
Formálně měla jednání na starosti Evropská komise, avšak jejich průběh a výsledek určily národní vlády, zejména v Německu a Francii, které odmítly riskovat krátkodobé ekonomické ztráty ve jménu tvrdšího postupu vůči USA.
Vůdčí představitelé v Berlíně a Paříži – německý kancléř Friedrich Merz a francouzský prezident Emmanuel Macron – se rozhodli upřednostnit ochranu vlastních klíčových odvětví, místo aby podpořili jednotný evropský přístup. Výsledkem byla dohoda, která byla podle vyjednavačů sice nedokonalá, ale představovala „nejméně špatnou možnost“ pro blok, který nebyl ochoten nebo schopen vystupovat jednotně.
Zdroje blízké jednáním uvedly, že EU měla pouze dvě možnosti: přijmout Trumpem navrhovaná cla, nebo odpovědět protiopatřeními, která by však vyžadovala bolestivé oběti a pevnou soudržnost – což se nepodařilo zajistit. Sama von der Leyenová se údajně příliš nesnažila o odpor a rychle ustoupila od původního cíle dosáhnout vyvážené dohody.
Evropské země se během jednání soustředily na minimalizaci dopadů pro své vlastní průmysly. Francie tlačila na ochranu svého vinařského a lihovarnického průmyslu, protože se obávala odvetných cel na šampaňské a vína. Německo se soustředilo na obranu automobilového sektoru, zejména značek jako Mercedes-Benz, který je obchodován jako veřejná společnost pod tickerem (MBGAF).
Podle zdrojů z EU dokonce automobilový průmysl navrhoval výměnu celních úlev za investice v USA, což by však ohrozilo evropská pracovní místa. Berlín přitom trval na rychlé dohodě, aniž by jasně definoval její obsah, a v zákulisí si údajně stěžoval, že úředníci Komise řeší příliš mnoho detailů.
Tato roztříštěnost se projevila i při práci na seznamech amerického zboží, které by mohlo být terčem evropských odvetných opatření. Komise byla pod tlakem členských států, které chtěly ze seznamu odstranit položky důležité pro jejich národní zájmy. Například Francie chtěla ušetřit americké lihoviny a jiné země měly podobné požadavky, což vedlo k oslabování vyjednávací pozice EU.
Obchodní tlak Trumpovy administrativy byl vnímán i jako potenciální nástroj ke snížení americké podpory Ukrajině, což je zvláště citlivé pro Německo a Francii, které jsou do konfliktu s Ruskem silně zainteresované. Tato obava posílila jejich neochotu přistoupit na tvrdší kroky vůči USA.
Donald Trump už dříve prokázal, že obchodní politika je pro něj nástrojem k dosažení politických cílů. Tentokrát si zajistil významný ústupek bez nutnosti skutečných kompromisů, zatímco EU nedokázala ani přes hrozby zformulovat jednotný a rozhodný postoj.
Navenek sice jednotlivé vlády projevovaly sílu, ale ve skutečnosti v zákulisí hledaly cestu, jak napětí s USA zmírnit a uklidnit situaci. Strategie EU tak byla spíše defenzivní, orientovaná na zachování status quo, nikoliv na posílení postavení na světové scéně.
Podle Bloombergu měla dohoda podobný průběh jako dřívější jednání za administrativy prezidenta Joea Bidena, kdy EU zrušila většinu svých protiopatření ohledně cel na ocel, zatímco USA svá opatření z větší části ponechaly. V obou případech byla strategie EU postavena na kompromisu, nikoliv na síle.
Zatímco americké firmy jako například Apple (AAPL) nebo Meta Platforms (META) mohly zůstat bez zásahu, evropské státy nedokázaly udržet jednotu ani při obraně vlastního trhu.
Napětí kolem obchodní politiky odhalilo hlubší problém: Evropa není schopna jednat jako celek. Každá krize znovu potvrzuje, že chybí koordinace, jasná strategie i ochota přijmout krátkodobé oběti výměnou za dlouhodobé výhody. Plány se sice připravují, ale prostředky k jejich realizaci chybí, a politická vůle se ztrácí v nekonečných vnitřních sporech.
Výsledná dohoda se Spojenými státy tak sice zabránila okamžité eskalaci obchodní války, ale zároveň posílila dojem evropské slabosti a nejednoty. Pro prezidenta Trumpa to byl další důkaz, že tvrdý postoj vůči EU přináší výsledky. A pro evropské občany i firmy varování, že v globálním světě platí stále více jednoduché pravidlo – kdo nemá sílu, ten platí.
La paire NZD/USD évolue dans la fourchette de la veille. Le dollar néo-zélandais demeure relativement faible en raison de l’attitude accommodante de la Reserve Bank of New Zealand concernant les hausses de taux, dans un contexte de croissance intérieure atone.
À l’inverse, la US Federal Reserve reste relativement restrictive et signale la probabilité d’une nouvelle hausse de taux cette année après l’augmentation de la semaine dernière. Ce contexte, combiné aux incertitudes géopolitiques, renforce la demande pour le dollar américain et exerce une pression baissière sur le NZD/USD.
Les analystes de Nordea soulignent que l’économie américaine fait preuve de « résilience » : les pressions inflationnistes ne montrent aucun signe d’atténuation et le marché du travail reste solide. Ils notent que cette combinaison renforce l’argument en faveur d’un resserrement monétaire supplémentaire. Nordea anticipe encore deux hausses de taux, tout en avertissant que la Federal Reserve pourrait, au final, devoir agir de manière plus agressive qu’attendu.
Sur le plan géopolitique, les rebelles houthis au Yémen, soutenus par l’Iran, ont revendiqué des tirs de missiles et de drones contre des cibles clés à Riyad. L’Iran a également fixé sept conditions à la reprise des discussions avec les États-Unis, notamment la fin des opérations militaires, le dégel des avoirs et la levée du blocus maritime des ports iraniens. Ces évolutions entretiennent une prime de risque géopolitique et continuent de soutenir le dollar.
Dans le même temps, la reprise des exportations de pétrole saoudien a contribué à faire baisser les prix du brut, atténuant les craintes d’une inflation incontrôlée. Cela a permis de maintenir les rendements des obligations d’État américaines en dessous des sommets pluriannuels observés la semaine dernière et a limité les achats agressifs de dollars.
Les traders restent prudents avant la réunion prévue jeudi entre le président américain Trump et le président chinois Xi Jinping ; ses résultats pourraient avoir un impact sur les devises d’Océanie, y compris le kiwi.
Perspective à court terme : la paire NZD/USD conserve un biais baissier et semble vulnérable à une cassure du support clé situé à 0,5700. Une cassure nette ouvrirait la voie vers un nouveau support proche de 0,5680–0,5670.
À la hausse, la première résistance se situe à 0,5760, suivie du seuil psychologique de 0,5800. Au-dessus, on trouve un obstacle important formé par les moyennes mobiles, dont la SMA à 200 jours, au-delà duquel les haussiers reprendraient l’avantage. Pour l’instant, les oscillateurs sont négatifs et les baissiers gardent la main, même si le RSI évolue en zone proche de survente, ce qui avertit d’un possible rebond correctif.
QUICK LINKS
ForexMart is authorized and regulated in various jurisdictions.
(Reg No.23071, IBC 2015) with a registered office at First Floor, SVG Teachers Co-operative Credit Union Limited Uptown Building, Corner of James and Middle Street, Kingstown, Saint Vincent and the Grenadines
Restricted Regions: the United States of America, North Korea, Sudan, Syria and some other regions.
Contactez-nous 
